Lov vlků na Slovensku se letos setkal s nesouhlasem slovenského Ministerstva životního prostředí
2.11.2020, Šelmy.cz, mpsr.sk, minzp.sk
Letošní rozhodnutí o lovu vlka na Slovensku se setkalo s odporem nejen nestátních organizací, ale také slovenského ministerstva životního prostředí. Pokud jste nestihli sledovat překotný vývoj situace, který na Slovensku proběhl a probíhá, máme tu krátké shrnutí:
-
V pátek 23. října schválilo slovenské Ministerstvo zemědělství a rozvoje venkova opětovný lov vlků, pro který nastavilo kvótu 50 jedinců, což je o 15 více než loni. Rozhodnutí proběhlo po zasedání speciální komise. Mezi jejími členy jsou sice i zástupci z Ministerstva životního prostředí a státní ochrany přírody, přesto konečné rozhodnutí vydává právě Ministerstvo zemědělství a rozvoje venkova. Nulovou kvótu kromě státní ochrany přírody navrhovaly taky Lesy Slovenské republiky nebo Lesosochranárské zoskupenie VLK.
-
Hlavními argumenty pro lov vlků a nastavenou kvótu byl úbytek ovcí a vysoký přírůstek vlčí populace. Ministr zemedělství Jan Mičovský uvedl: „Ohrozené sú ovce, ktorých sme mali pred desiatimi rokmi 420.000 a teraz ich máme o 100.000 menej. A naďalej ovčiarstvo upadá.” (viz tisková zpráva MPSR). Opravdu však můžou za úbytek ovcí především vlci? Jednak představená čísla neodpovídají údajům slovenského statistického úřadu. Před deseti lety, tedy v roce 2010, bylo na Slovensku evidováno 394 000 ovcí a v loňském roce (poslední dostupná data) 321 000 ovcí. Počet se tedy od roku 2010 snížil o 72 000 (oproti roku 2009 o 56 000). Uváděných 420 000 ovcí bylo na Slovensku chováno naposledy v roce 1996 (418 000), Více zde. Navíc v posledních 10 letech klesaly na Slovensku počty všech hospodářských zvířat, s výjimkou kuřat a krocanů. Nesouvisí tedy úbytek ovcí (a dalších hospodářských zvířat) spíše s klesajícím zájmem a motivací lidí věnovat se tomuto odvětví?
-
Kromě toho mezi lety 2009 a 2019 bylo legálně zastřeleno 861 vlků, průměrně 78 vlků ročně. Tento intenzivní lov nedokázal zabránit úbytku ovcí. Kde se bere přesvědčení, že opětovný lov to právě letos změní?
-
Tisková zpráva k povolení lovu vlka dále uvádí, že populace je stabilní, přírůstek za poslední rok činí 212 vlčat a populace tak má víc než 700 jedinců. Monitoring vlka na Slovensku ale stále neprobíhá podle standardizované metodiky. Data, která dodalo Národné lesnické centrum také nejsou podle našich informací úplná a věrohodná, vycházejí především z nahlášeného počtu pozorovaných (ale nezdokumentovaných) vlčat a neberou v úvahy změny v sociální struktuře smeček, které neřízené zabíjení vlků může způsobit. Dále se ve zprávě uvádí, že počet napadených či ztracených ovcí se pohybuje okolo 1500 kusů. To je ale pouze 0,47% z celkového počtu ovcí na Slovensku. Jistě, že v kontextu konkrétního farmáře může jít o závažné škody. Velká část hospodářských zvířat v Česku ani Slovensku však stále není dostatečně zabezpečena. Pokud i při nedostatečné preventivní ochraně dochází ke ztrátám, které nedosahují ani 1% ovčí populace, těžko můžeme mluvit o narušení “potravinové bezpečnosti Slovenska”, kterou ministr Mičovský emotivně zmiňuje.
-
Ministr Mičovský dále uvádí, že je zastáncem nulové kvóty, ale „nemůže se rozhodovat na základě pocitů.” (řečeno na tiskové konferenci). Pokud je ale hlavním důvodem odstřelu vlka ochrana ovcí, nedává rozhodnutí smysl. Dle dosavadních zkušeností se ukazuje, že nejúčinnějším zabezpečením stád je kombinace ochranných prostředků jako jsou kvalitní pevné ohradníky, správně umístěné elektrické ohradníky či pastevecký pes. Lov vlků ochraně ovcí nijak nepomůže, situaci by naopak mohl ještě zhoršit. (Více k této problematice najdete např. zde nebo zde).
-
V reakci na stanovenou kvótu uvedl ve středu 28. října ministr životního prostředí Slovenské republiky Ján Budaj, že navrhne změnu legislativy, která by vlka definitivně zařadila mezi celoročně chráněné druhy. Tím by ukončil každoroční loveckou sezónu a zabíjení vlků by bylo trestným činem. (Více k vyjádření ministra Budaje zde).
-
Reakce ministerstva zemědělství na toto oznámení na sebe nenechala dlouho čekat. V další zprávě (dostupná zde), ve které ministerstvo zemědělství vysvětluje, že si za svou kvótou stojí, je uvedeno, že vlci mají jen zanedbatelný vliv na redukci divokých kopytníků. Tento argument je ve zprávě podložen údaji o počtu vlky ulovené divoké zvěře. Ten měl být v roce 2019 pouze 1830 kusů. To by ale s avizovaným počtem vlků přes 700 jedinců znamenalo, že na každého vlka připadá zhruba 2,6 kořisti na rok. I pokud jsou údaje o zabitých ovcích věrohodné a připočítáme k tomu tedy ještě 1500 ovcí na 700 vlků, stále jde o zhruba 4,7 zvířete na vlka na rok. Jde o zjevně špatnou práci se statistickými daty, navíc ani v rámci důkladného terénního monitoringu není možné většinu pozůstatků vlčí kořisti (což jsou zpravidla pouze kosti) dohledat.
Závěrem bychom rádi podpořili další výrok ministra Mičovského: „Verejnosť musí poznať fakty. Na Ministerstve pôdohospodárstva a rozvoja vidieka SR (MPRV SR) sme sa nerozhodli na základe spoločenskej objednávky, ani na základe získania politických bodov, ale hlavnú rolu hrali fakty a potreby krajiny.“ S tím rozhodně souhlasíme. Faktem je, že pokud chce Slovensko opravdu chránit vlka obecného, mělo by zakázat jeho lov. A pokud chce opravdu chránit i své pastevce, pomůže jim nejvíce podporou účinného zabezpečení. Dokud totiž na Slovensku budou žít vlci a zároveň nechráněná stáda, bude vždy k útokům docházet.
A proč se vlastně tolik zajímáme o dění v jiné zemi? Přesto, že lov vlků je v České republice už roky zakázán, podobné diskuze a ne vždy podložená argumentace, jakou můžeme sledovat nyní na Slovensku, probíhá i u nás. Je ale potřeba uvědomit si, že pokud má vlk v Evropě žít, nepomůžeme pastevcům jeho střílením.
Ministr zemědělství Mičovský (vlevo) a ministr životního prostředí Budaj (vpravo) mají rozdílné názory na lov vlka na Slovensku
