Šelma mi za třináct let společného života ukázala neznámý svět
14.12.2005, Mladá fronta DNES
„Můj rys mne bral jako svého neobyčejně nemotorného bratra rysa. Přesto mne naučil vnímat přírodu,“ říká výtvarník a spisovatel KuncOstrava - Až když se člověku podaří vkročit do „soukromí“ šelem, má podle Ludvíka Kunce ze Svazu ochrany přírody naději, že porozumí jejich světu.
Spisovatel říká, že jeho rys Sixi, o něhož jako pracovník ostravské ZOO pečoval celý jeho život, ho vtáhl do zcela neznámého a velmi bohatého světa. „Nabídl mi takové množství zážitků, že na něj nikdy nezapomenu. Hlavně proto jsem o Sixim napsal knihy Život s podkarpatským rysem a Můj přítel rys.“
Ještě když byl Sixi kotětem, začal ho Ludvík Kunc brát do volné přírody v Beskydech či Tatrách na několikahodinové procházky. „Samo sebou se rozumí, že zpočátku jen na vodítku. Ale časem jsem začal Sixiho pouštět... i když to byly někdy pěkné nervy, protože mi utíkal. Bylo na něm vidět, jak rád by zůstal v divočině.“
To ale nebylo možné, protože Sixi byl zvyklý na lidi a neobstál by ani v konkurenci divokých rysů. Tenkrát ještě Ludvík Kunc netušil, že ačkoliv mu jeho rys zmizel ve volné přírodě z očí, vždy měl o svém pánovi dokonalý přehled. A když si to ochranář časem uvědomil, zmocňovaly se ho občas deprese. „Já nevím, jestli to někdo zažil, jaký je to hloupý pocit, když o vás někdo ví i v té nejhlubší tmě či mlze úplně vše, a vy o něm naopak zhola nic. Uvědomil jsem si, jak jsou lidé v porovnání s rysem hluší a slepí.“
Kunc: Sixi mne vyučil
Postupně tak Sixi spisovatele Kunce „vyučil“, jak se v přírodě pohybovat i jak ji vnímat. Rys vždy dokonale věděl, co se kolem nich v přírodě děje, kdo se k nim blíží či kolem nich krouží. „Sloužil mi jako živý radar s dlouhým dosahem a já začal přírodu najednou vnímat úplně jinak. Byl to úžasný pocit a nelze ho ani trochu srovnávat s procházkou se psem,“ tvrdí Kunc.
A když například pod nohou spisovatele praskla větvička, sekl po něm rozmrzelý rys drápem, aby ho potrestal za vyplašení kořisti.
I když jsou prý rysí samci s výjimkou období páření samotáři, Sixi si na spisovatele zvykl. „No... zvykl. Často mi dával najevo, jak mne nepotřebuje. Tu a tam jsem si ale myslel, že mne respektuje. Zvlášť když jsme spolu byli v Belanských Tatrách, kde si Sixi moc dobře uvědomoval, že vkročil na obsazené území divokých rysů, kteří se do něj nepustí jen proto, že jsem s ním. V tu chvíli podle mne chápal, že mu mohu být přece jen prospěšný. Podvědomě asi cítil, že by od ,pana domácího‘ - divoce žijícího rysa - dostal napráskáno. Ale jinak mne bral jako svého neobyčejně nemotorného bratra rysa,“ soudí o svém vztahu s kočkovitou šelmou Kunc.
Zvlášť zklamán byl Sixi vždy poté, co svému „lidskému bratru“ nahnal zajíce a Kunc ho neskolil, ačkoliv proběhl kolem něj. „V tu chvíli jsem v jeho zklamaném a snad i pohrdlivém pohledu četl, jak prachšpatný jsem byl pro Sixiho rys.“
I s přispěním třináctiletého soužití s rysem je Kunc přesvědčen, že rys loví jen oslabenou či nemocnou, a tedy i méně pozornou zvěř a vždy se chová ve svém revíru tak, aby ji nezdecimoval. Loví prý jen tehdy, když má hlad. Za téměř půl století práce v ostravské ZOO a terénních výzkumů volně žijících šelem Kunc nepamatuje, že by rys či vlk napadl člověka. „Naopak - zdaleka se mu vyhýbají,“ dodává ochranář.
Drsný trenér srnek
Silnou averzi mnohých myslivců k rysovi si Kunc nevysvětluje ani tak tím, že šelma loví srnky, nýbrž faktem, že srnčí zvěř je rysem natolik vytrénovaná k ostražitosti, že její lov je mnohem pracnější.
Zvláštní je prý na rysovi i to, že když mu Kunc předhodil živého králíka, Sixi se ho ani netkl. „Myslel, že jde o moji kořist. Rys si tedy kořist spojuje s loveckým rituálem. K srnce se třeba velmi dlouho plíží, aby ji asi tak z patnácti metrů překvapil. Jestliže ale pozná, že o něm srna ví, tak od lovu upustí.“
Foto popis| ČERSTVÁ STOPA. Odborník na šelmy Ludvík Kunc ukazuje stopu rysa v Beskydech.
Foto autor| FOTO: MAFA - ALEXANDR SATINSKÝ
Práce Hnutí DUHA Olomouc na ochraně a monitoringu velkých šelem probíhá i díky podpoře individuálních dárců – Přátel velkých šelem. Přidejte se prosím také na www.selmy.cz/podpora.
