Pastevectví a krajina
Jedinečnou tvář naší krajiny utvářely stovky let tradičního hospodaření našich předků. Jejich hlavní obživou byl zejména v horských oblastech chov ovcí a dalších hospodářských zvířat.
Tradičnímu salašnictví vděčí za své osobité kouzlo valašská krajina. Zdejší pestrá mozaika luk a pastvin se stala domovem mnoha vzácných rostlin a živočichů.
S útlumem pastevectví však ztratily mnohé vzácné druhy rostlin potřebné podmínky pro svůj život a začaly z krajiny nenávratně mizet.
Prstnatec bezový, vstavač osmahlý, švlihlík krutiklas, hořečky nebo hlavinka horská byly dříve běžnou ozdobou beskydských strání. Nyní patří k ohroženým druhům.
Kosit nestačí
Ovce a kozy svými kopýtky rozrušují drn, čímž vzniká prostor pro klíčení a růst vzácných rostlin. Kozy navíc velmi intenzivně spásají i listy náletových dřevin a brání tak zarůstání pastvin a jejich proměně v les.
Kosení a sklizeň sena znamená neustálé odebírání živin; při pastvě je sice odebírána biomasa narostlé trávy, však živiny v lokalitě zůstávají ve formě trusu a rostliny je tak mohou využívat ke svému růstu. Při přehánění stád mezi jednotlivými pastvinami v průběhu roku také zvířata napomáhají šíření semen rostlin, které se jim mohou zachytit v srsti nebo na kopytech.
Vypásání ovcemi a kozami je proto nenahraditelnou formou péče a údržby krajiny, která za svůj vznik, typický ráz a bohatost přírody vděčí právě vlivu pastvy v minulosti.
