Biotop a teritorium
- Přirozeným prostředím kočky divoké jsou spíše níže položené teplejší oblasti s listnatými a smíšenými lesy. Zde vyhledává především okrajové lemy lesa, malé mýtiny, v lese ukryté louky a nerušené lesní lemy s bohatou strukturou křovin. Zde také nalézají svoji kořist - nejrůznější drobné savce, lesní myši i další druhy, které jsou vázány na okraj lesa či otevřená stanoviště. Důležité jsou pro ně také členité skalnaté stráně s úkryty v podobě skalních rozsedlin, opuštěných nor či doupných stromů.
- Spíše výjimečně se vzácná šelma objevuje také ve vyšších nadmořských výškách, kam zřejmě ustoupila, protože ji zde člověk svou činností tolik neruší. Jak ukázaly záznamy z šumavských fotopastí, vzácně se objevuje také v jehličnatých lesích vyšších poloh.
- Velikost jejího domovského okrsku kolísá podle množství dostupné potravy. Oproti rysům je mnohonásobně menší – v případě samice zhruba pul čtverečního kilometru, u kocoura 1 až 3 kilometry čtvereční. Kočky bývají svému teritoriu věrné oproti mladým kocourům, kteří se potulují široko daleko, zejména v době páření. Jedinci si své území značkují drápáním kůry stromů, močí či trusem.
Foto: Jaroslav Vogeltanz
