Rozšíření kočky divoké
Historické rozšíření kočky divoké zasahovalo od britských ostrovů až do střední Asie. Podobně jako v případě velkých šelem za jejím vymizením stála změna způsobu lesního hospodaření a změna druhové a věkové struktury lesa. S tereziánskými lesními řády (1754-1756) postupně vymizely z naší přírody pralesní celky a na mnoha místech je nahradily smrkové monokultury, které kočce divoké neposkytují vhodné podmínky pro život.
Kočka divoká se také stala trnem v oku myslivcům, protože představovala ohrožení pro drobnou zvěř chovanou v honitbách. Úplnou tečku za jejím výskytem tedy přineslo systematické pronásledování, kvůli kterému se dnes tato šelma v Evropě objevuje spíše ostrůvkovitě a na celém kontinentu je ohroženým druhem. Početnější populace se vyskytují na Slovensku, ve Francii, Španělsku nebo Německu. Daří se jí také v odlehlejších oblastech Ukrajiny, Rumunska nebo Balkánu.
Výskyt kočky divoké v Evropě. Zdroj: www.catsg.org
Výskyt v ČR
Původní populace kočky divoké byla u nás vyhubena na přelomu 18. a 19. století, později už se pravděpodobně objevovali jen zatoulaní jedinci. Nyní se kočka divoká na našem území vyskytuje extrémně vzácně. Nejspíš jde prakticky jen o jedince, kteří k nám přišli z Německa, Rakouska či Slovenska. Zatím totiž chybí důkaz, že by se u nás kočka divoká rozmnožovala.
Nejnadějnější indicie o tom, že kočka divoká opět žije v divoké přírodě České republiky, přicházejí ze Šumavy a Českého lesa, kde přitom nejsou ideální podmínky pro její život, protože jí v lovu v zimním období překáží vysoká sněhová pokrývka. Mohlo by se proto jednat o migrující jedince ze sousedního Rakouska a Německa. Další indicie o výskytu pocházejí z nejvýchodnějších pohoří České republiky: Javorníků a Bílých Karpat.
Mapa doloženého výskytu kočky divoké v ČR po roce 2010. Autoři: M.Kutal & J. Pospíšková, 2016.
Aktuální výskyt kočky v České republice
V uplynulých pěti letech (2011-2016) se na území České republiky podařilo získat několik věrohodných důkazů o výskytu kočky divoké. Jednalo o většinou o záznamy z fotopastí, které byly v lokalitách instalovány pro výzkum rysa ostrovida (Šumava, Javorníky, Bílé Karpaty, Český les) či srnce obecného (Šumava).
1. Šumava
Na území NP Šumava, v katastru obce Rejštejn, se v březnu 2011 podařilo na fotopasti získat 6 snímků kočky divoké. Podrobnější analýza fotografií potvrdila, že podle zbarvení, polohy a tvaru některých skvrn se ve všech případech podařilo nafotit stejného jedince. Vzhledem ke vzdálenosti, kterou zvíře v poměrně krátkém čase urazilo, se dá usuzovat na samce, který v období páření hledal samici. Během tohoto období (únor–březen) vykazují především samci divokých koček zvýšenou aktivitu a pohybují se za hranicemi svého teritoria. Mohlo se však jednat také o jedince, který si hledal nové vhodné teritorium a těmito oblastmi se pouze potuloval. Původ zvířete mohl být v Bavorsku, kde v letech 1984–1993 probíhal reintrodukční program divokých koček, během něhož bylo vysazeno více než 100 jedinců a v uplynulých letech byl registrován výskyt na více místech česko-německého pohraničí.
2. CHKO Beskydy
Ze září 2013 pochází snímek kočky divoké z katastru obce Valašská Senice na území CHKO Beskydy. Vzhledem k faktu, že v oblasti není evidován jiný výskyt této šelmy, jednalo se nejspíše o migranta ze slovenské části Javorníků, Bílých Karpat, nebo vzdálenějších oblastí současného výskytu kočky divoké, například Strážovských vrchů, kde je populace relativně stabilní. Zajímavostí je, že z české i slovenské strany Javorníků pochází řada nedoložených pozorování z blízkosti hranic a jedna kočka divoká byla ulovena na Slovensku v roce 1993 v katastru Záriečie, vzdáleného asi 12 km do místa moravského nálezu.
3. Český les
Fotopasti projektu Trans-Lynx zachytily kočku divokou v srpnu 2014 v Českém lese. Šelmu se zde podařilo zachytit v suťovém lese.
4. Bílé Karpaty
Kočku divokou se podařilo zachytit také těsně za českou hranicí v severní části Bílých Karpat. Na sérii snímků je kočka zachycena, jak si nedaleko doupěte brousí drápy nebo se vyhřívá na slunci, což nasvědčuje trvalejšímu výskytu šelmy. Pokud se lokalita v dalším potvrdí, mohou přírodovědci překreslit západní hranici trvalého výskytu této vzácné šelmy v Karpatech, za kterou byla až doposud pokládána slovenská řeka Váh. Foto: Jana Pospíšková
5. Český les
V červenci roku 2015 se podařilo kočku divokou opět zachytit v Českém lese na fotopastech Jany Pospíškové v rámci Mapování evropsky významných druhů v soustavě Natura 2000. Jedná se o místo nedaleko předchozího nálezu z roku 2014, opět v suťovém lese.
6. CHKO Bílé Karpaty
Zatím poslední evidovaný záznam kočky divoké pochází za září 2015 od lesního hospodáře pana Popelky na okraji CHKO Bílé Karpaty.
Habitatový model, který zpracovala v rámci své diplomové práce Jana Pospíšková z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze (Pospíšková, 2015), ukazuje oblasti, kde by kočka divoká mohla v České republice nalézt vhodné podmínky pro trvalý výskyt. Model je shodně zpracován také pro sousední Slovensko, kde tato šelma na části území žije.
Habitatový model pro kočku divokou. Zelená místa značí místa nejvhodnější pro výskyt kočky. Více o habitatovém modelu naleznete v diplomové práci Jany Pospíškové. Autorka: Jana Pospíšková
