Pověra: „Stále se mluví jen o ochraně velkých šelem, ale o ochranu běžných druhů zvěře se nikdo nezajímá. Pokud budeme chránit jen velké šelmy a ne jejich kořist, šelmy u nás beztak vyhynou.“
Jde o nedorozumění: Ochrana přírody je směřovaná na druhy, které jsou vzácné a ohrožené vyhynutím. Srnčí ani jelení zvěř ohrožená není, ročně se ji sloví několik desítek tisíc. Oproti tomu nejoptimističtější odhady o početnosti velkých šelem mluví o maximálně 100 rysech, 15 vlcích a 5 medvědech. Kromě populace na Šumavě není v dalších oblastech situace stabilizovaná - bez trvalého přísunu šelem ze Slovenska bychom v Beskydech ani Jeseníkách šelmy neměli.
Je tu však ještě jeden aspekt: velké šelmy představují tzv. vlajkové druhy - ochranou těchto pro veřejnost atraktivních druhů chráníme i mnohé další, méně „charismatická" zvířata, rostliny, celé ekosystémy a ekologické procesy a vazby. Když ochránci přírody prosazují biokoridory nebo vybudování tzv. zelených mostů pro velké šelmy, prosazují tím průchodnost volné krajiny pro všechny volně žijící živočichy, včetně myslivecky využívané zvěře. Obdobně z vyhlašování rezervací a klidových oblastí pro medvědy profitují další živočichové ohrožení zvýšeným turistickým ruchem nebo drobní bezobratlí živočichové ohrožení ztrátou cenných lesních porostů, kteří mohou být ohroženi podstatně více, ale nejsou zákonem chránění.
