Ohrožení rysa
Rys ostrovid má jediného přirozeného nepřítele: člověka. V minulém století se několikrát stalo, že rysy navracející se do některých oblastí zcela vystříleli myslivci. Přestože se dnes jedná o zákonem chráněný druh, klasifikovaný jako silně ohrožený, neustále je ohrožován pytláky. Seriózní odhady počítají s několika stovkami usmrcených zvířat v posledních desetiletích. Další ohrožení představuje fragmentace krajiny a narušení klasických migračních cest, například výstavbou nových dálnic.
Vysoká míra úmrtnosti brání šíření rysů do dalších vhodných oblastí. Prohlubuje se také izolovanost jednotlivých populací, což vede ke snižování genetické diverzity. To může vést k poruchám při reprodukci a v konečném důsledku k zániku populace.
Pokles početnosti rysů ve 20. století
Z hlediska faktorů, které v Evropě zapříčinily největší pokles počtu rysů v polovině 20. století, byly nejvýznamnější: ničení biotopů, odlesnění, s tím související ztráta potravní základny (divocí kopytníci) a přímé pronásledování. V případě citelného poklesu stavů rysích populací mohou k jejich úplnému zániku přispívat další činitelé: střety s dopravními prostředky, ztráta vnitrodruhové variability (tzv. inbreeding) a náhodné populační výkyvy.
Každá populace je cenná
Přestože rys ostrovid v současnosti není ohrožen jako druh z hlediska celého areálu svého výskytu, každá populace je významnou součástí příslušného lokálního ekosystému a jako taková vyžaduje ochranu.
Jsou-li závěry výzkumů populačních genetiků správné, pak minimální početnost geneticky stabilní populace je 500 jedinců. V menších populacích dochází k tzv. genetickému driftu, tedy snižování genetické diverzity s následnými poruchami reprodukce. Z hlediska dlouhodobé stability našich populací lze považovat za zabezpečenou pouze populaci beskydskou, která je v zatím stále v kontaktu s rysy na Slovensku. Hrozba ztráty genetické variability by mohla být výhledově aktuální u populace pošumavské, pokud zůstane izolována a nedojde k propojení s populací karpatskou.
Problém #1: pytláctví
Nejpalčivějším problémem ochrany rysa ostrovida je téměř ve všech evropských státech ilegální lov. I u nás představuje pytláctví vážnou hrozbu. V průběhu posledních padesáti let byly u nás ilegálním i legálním lovem vyhubeny nejméně čtyři přirozeně vzniklé populace rysa (více: Rozšíření rysa). Přestože se díky reintrodukci na Šumavu v 80. letech stavy rysů u nás postupně zvyšovaly, během let 1998‒2003 byl zaznamenán opětovný pokles asi o 30 % vzhledem k předchozímu období.
Z oblasti jihozápadních Čech byly shromážděny lebky ilegálně zabitých 69 rysů a také polovina ze zvířat sledovaných vysílačkami byla pravděpodobně upytlačena. V anonymním dotazníku odborníků z Akademie věd se k nelegálnímu zástřelu rysa přiznalo 20 z 204 myslivců.
Oběť ilegálního lovu ‒ zastřelená rysice nalezená v CHKO Beskydy (Foto: Dana Bartošová).
Problém #2: migrační bariéry
Dalším problémem rozšíření rysa v ČR je fragmentace krajiny a nové migrační bariéry, především dálnice. V Alpách se například ukázalo, že rys, nejmenší a nejvíce teritoriální ze tří velkých šelem, má o poznání nižší migrační schopnosti než vlci nebo medvědi. S přibýváním nových dálnic se v České republice neustále snižuje prostupnost krajiny a přechody pro zvěř se budují spíše výjimečně. Vzhledem ke všem těmto faktorům jsou pak prognózy vývoje rysích populací v ČR spíše neradostné.
Zapojte se: Přijeďte na Rysí hlídky na Šumavu nebo na Vlčí hlídky do Beskyd. Pomůžete s monitoringem a přímou ochranou rysa ostrovida v ČR. Více o hlídkách
Pomozte: Staňte se Přáteli velkých šelem a podpořte práci Hnutí DUHA na ochraně vzácných šelem.
