Vlk
Přední končetiny vlka jsou sice pětiprsté, ale první prst je posazen hodně vysoko na noze (neotiskuje se) a stopa je tak jen čtyřprstá, se zřetelnými otisky dlouhých drápů (1). Velmi podobný vzhled i velikost (délka měřená bez drápů 8-12 cm) však mohou mít i otisky stop velkých psů (2).
Dlaňový (největší) mozol na tlapě vlka je posazen hodně vzadu, takže vzniká velké volné místo mezi všemi pěti mozoly (3). Tento znak se však může objevit i ve stopách některých psů (4).
Především zadní stopy vlka bývají štíhlejší, delší a kuželovitě zašpičatělé (5), tvarem podobné liščím, zatímco přední stopy jsou širší, mohutnější (6) a více se podobají stopám velkého psa.
Často uváděné pravidlo, že mezi prostřední dva a krajní dva prsty ve stopě vlka lze proložit přímku, tak většinou platí jen u zadních stop (7).
Jednotlivé stopy vlka (8) lze proto snadno zaměnit se psími (9), protože psí stopy jsou velmi variabilní ve velikosti i tvaru.
Nejčastěji jsou stopy psa sice kulatější a širší než vlčí, někdy se slaběji otištěnými drápy (10), ale např. stopy československého vlčáka (či jiných plemen psů) mohou vypadat jako „typicky vlčí“ (11). Rozlišení samotných stop psů a vlků je proto velmi problematické a často zcela nemožné. Žádný odborník není schopen podle jedné stopy říct, zda tato patří vlkovi, či psovi.
Dokázali byste podle výše uvedených pravidel například určit, zda stopa na obr. 12 je psí nebo vlčí?
Jedním z možných určovacích znaků je stopní dráha vlků v klusu, která většinou probíhá terénem přímo a tvoří pouze jednu linii (tzv. čárování, obr. 13), protože kladou zadní menší tlapy přesně do stop větších předních tlap (vznikají dvojotisky v přímce). Naopak psi většinou různě kličkují, odbíhají k předmětům na trase a mezi stopami mají alespoň malý rozkrok (dvě linie stop).
Pokud kluše více vlků pohromadě, našlapují často do stop prvního vlka, takže nelze poznat, kolik zvířat procházelo. Rozdělí se většinou jen před křovisky nebo jinými překážkami v cestě. Avšak pokud je např. málo sněhu a vlci tak nejsou nuceni využíváním stop prvního vlka šetřit energií při běhu, nebo se pohybují jinak než rychlým klusem, nemusí stopní dráha několika spolu běžících vlků tvořit jednu přímou linii (14). Někteří toulaví psi zase mohou využívat stejný způsob pohybu jaký je obvyklý u vlků (rychlý klus) a zanechávat tak velmi podobnou stopní dráhu (15).
Trus vlka má tvar válců o průměru 3–4 cm a obsahuje většinou množství chlupů a úlomků kostí (obr. 16). Jeho barva je proměnlivá v závislosti na potravě a stáří trusu – čerstvý trus bývá tmavší (17, 18). Trus velkého psa bývá většinou světle hnědý, neobsahuje větší nestrávené části a připomíná spíše rozmělněné granule (19), i když u velkých venkovských psů krmených částmi hospodářských zvířat (nebo u toulavých psů napadajících dobytek) se mohou v trusu objevit i chlupy a kosti.
Autoři fotografií: Michal Bojda, Miroslav Kutal, Leona Machalová.
