Lov a potrava vlka obecného
Základní fakta:
- svou kořist dokáže pronásledovat i několik kilometrů a vyvinout při tom okamžitou rychlost až 60 km/h
- Ve středoevropských podmínkách loví hlavně jeleny a divoká prasata, v menší míře také srnce, drobné hlodavce, lišky, toulavé psy a příležitostně i ovce, které nejsou dostatečně zabezpečeny.
- Mají velmi důležitou úlohu pro ekosystém, protože snižují stavy kopytníků ‒ loví především slabé a nemocné jedince.
Čím se živí
Vlk, stejně jako další druhy velkých šelem, stojí na vrcholu pomyslné potravní pyramidy a nemá přirozené nepřátele. Potravní spektrum vlka sahá od drobných savců až k losu nebo bizonovi.
Nejdůležitější složkou vlčí potravy jsou v Karpatech jsou jeleni, méně zastoupeni bývají zpravidla srnci nebo divoká prasata. Vše ale záleží na místní potravní nabídce. Například na východním Slovensku nebo v Itálii je nejčastější kořistí prase divoké, v nově osídlených oblastech v Německu srnec a v severním Bělorusku zajíc.
Potrava podléhá značným sezónním změnám. V létě a v době rozmnožování vlci neloví jenom velkou kořist, ale často se živí menšími savci, výjimečně ptáky, plazy, rybami a dokonce i hmyzem. V zimě se však živí hlavně kopytníky. S oblibou požírá i zdechliny, čímž plní v lese funkci tzv. zdravotní policie. Občas vlci napadají i nezabezpečená stáda ovcí. Denně vlk spotřebuje 3‒5 kg masa.
Technika lovu
Vlci jsou schopni svoji kořist pronásledovat i několik kilometrů. Svou oběť usmrcují zpravidla prokousnutím hrdla po předchozím útoku a sražení kořisti na zem. Konzumace ulovené kořisti začíná otevřením hrudního koše a břišní dutiny nebo svalovinou končetin. Pak vlk konzumuje trup, hlavu a zbytky včetně kostí.
Při lovu hospodářských zvířat vlk neuplatňuje princip selekce, ale taktiku rozruchu. Snaží se rozehnat stádo a dostat kořist na odlehlé místo, kde ji usmrtí a může v klidu konzumovat.
Lesní doktor
Výrazný podíl hendikepovaných jelenů a mladých divočáků v kořisti vlka byl zjištěn například na Slovensku. V oblastech trvalého výskytu vlků byli navíc jeleni i méně promořeni plicními parazity a z těchto oblastí pocházelo také 80 % zlatých trofejí jelenů a divokých prasat. Zkušenosti ze Slovenska také ukázaly, že pokud v horách trvale žije vlk, divoká prasata prakticky netrpí morem divokých prasat.
1994-1998: Bílá plocha na mapě představuje oblast, kde se trvale vyskytují vlci, šedé je území, kde vlci trvale nežijí. Malé tečky představují lokality výskytu moru divokých prasat (93 % v oblasti bez trvalého výskytu vlků, 7 % v oblasti s trvalým výskytem vlků). Podle Finďa [1] a Strnádové [2].
Výhodný život ve smečkách
Život ve smečkách je pro vlky mnohostranně výhodný: nejnázorněji je to patrné při lovu, kdy vlci štvou kořist ‒ většinou kopytníky několikanásobně těžší, než jsou oni sami. Nicméně, i samotný vlk je schopen zabít svou největší kořist ‒ dospělého losa, bizona, nebo pižmoně, Čím je více vlků ve smečce, tím úspěšnější sice může být lov, ale zároveň nižší množství masa na jednoho vlka připadá. Proč tedy vlci žijí ve smečkách?
Kresba:Ludvík Kunc
Sociální organizace vlků je výsledkem dlouhého a složitého evolučního procesu, ale jeden z důvodů života ve smečkách může být dělení o „přebytek z lovu". Ulovená kořist je vyhledávaným zdrojem potravy pro další predátory ‒ lišky, kuny, krkavce nebo medvědy. Například krkavci jsou schopni za den ze zabitého zvířete zkonzumovat více než 30 kg.
Čím větší je smečka, tím méně zůstane pro mrchožrouty. Samotný vlk může ztratit dvě třetiny ze svého úlovku, pár vlků polovinu, smečka deseti vlků jen 10 %. Využití přebytků pro své potomky nebo příbuzné vlky je to nejvýhodnější, co může vlk udělat, pokud má tak jako tak o potravu přijít.
Přírodní rovnováha
Vlci bývají při lovu velmi obezřetní a dlouho svoji kořist testují. Nemohou riskovat jakékoli poranění, to by pro ně mohlo znamenat život ohrožující handicap. Pouze 10‒49 % útoků vlka končí úspěchem, proto se jejich nejčastější kořistí stávají zvířata slabá, mladá (nebo naopak příliš stará), nemocná nebo hůře smyslově vybavená.
Neznamená to ale, že vlci nejsou schopni ulovit silnou nebo zdravou kořist ‒ například v hlubokém sněhu se individuální rozdíly mezi různě zdatnými jeleny nebo srnci stírají. Při lovu většinou upřednostňují samice před samci, čímž také výrazně přispívají k regulaci početních stavů kopytníků.
Více informací:
[1] Finďo S., 2002: Potravná ekológia vlka (Canis lupus) v Slovenských Karpatoch. Výskum a ochrana cicavcov na Slovensku V, Zborník referátov z konferencie Zvolen.Bánská Bystrica: 43-55.
[2] Strnádová J., 2000: Predačný efekt vlka dravého (Canis lupus L.) na populáciu diviačej zveri a jeho význam v dynamike klasického moru ošípaných diviakov na Slovensku. Diplomová práce. Přírodovědecká Fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě, 55 pp
