Rozšíření vlka obecného
Základní fakta
-
Vlci bývali po člověku nejrozšířenějším živočišným druhem. V mnoha poddruzích obývali celou severní polokouli. Na mnoha místech byl však člověkem vyhuben.
-
Vlk obecný dříve žil v téměř celé Eurasii a Severní Americe. Dnes obývá odlehlé části Asie a v Evropě především lesnaté východní části, vyskytuje se také ve Skandinávii, na Balkáně, v Karpatech, na Apeninském a Pyrenejském poloostrově. Nížinná, polsko-německá populace vlka se rozšiřuje i do České republiky, Dánska nebo Nizozemska.
-
Přestože byl v minulosti v České republice vyhuben, vrátil se v polovině 90. let do Beskyd ze slovenských Karpat, ovšem vinou pytláctví i legálního lovu na Slovensku se vlci v Beskydech do roku 2016 vyskytovali jen občasně. V zimě 2017/2018 byla po letech opět potvrzena vlčí smečka. V roce 2019 se v létě podařilo potvrdit narození vlčat u smečky v Javorníkách a následující rok byla úspěšná reprodukce potvrzena jak u javornické smečky, tak u smečky ve Slezských Beskydech.
- Vlci z Německa a Polska založili v roce 2014 smečku v CHKO Kokořínsko - Máchův kraj, kde se každoročně rozmnožují. Od roku 2016/2017 je dokladovaná smečka také na Broumovsku a v Krušných horách. Tito vlci patří do tzv. středoevropské nížinné populace.
- V roce 2019/2020 již bylo dokladováno 22 vlčích teritorií, která alespoň částečně zasahovala na území ČR. Smečky či páry se kromě výše zmíněných oblastí objevily také v jižních a severních Čechách (Šumava, Novohradské hory, Český les, Doupovské hory, Šluknovsko, Lužické hory, Jizerské hory, Frýdlantsko)
-
Ojediněle se vlci mohou vyskytnout prakticky kdekoliv na českém území. Byli zdokumentováni například na Jesenicku nebo na Vysočině.
Současné rozšíření vlka v ČR
Karpatská oblast
Opětovný příchod vlků do Beskyd v roce 1994 byl nečekaný a nebyl tehdy zcela akceptován místními obyvateli. Situaci značně zkomplikovala média, která začala vyvolávat vlnu strachu a přisuzovat vlkům vlastnosti, které nemají. V té době navíc neexistoval zákon na úhradu škod na hospodářském zvířectvu způsobených velkými šelmami, proto se zvláště dotčeni cítili chovatelé ovcí. Toho využili někteří myslivci, kteří chtěli „vzít spravedlnost do vlastních rukou" a začali vlky lovit.
V celé CHKO Beskydy se početní stavy vlků odhadovaly v roce 1994 na 2 až 3 jedince, v roce 1995 na 5 jedinců, v roce 1996 bylo 5 dospělých a 6 mladých vlků. V průběhu let 1997 a 1998 se počet vlků radikálně snížil v důsledku nelegálního lovu po obou stranách česko-slovenské hranice. A tak v letech 1998 - 1999 byl odhad jejich početnosti pouze 1 až 2 jedinci.
Při intenzivním terénním monitoringu, probíhajícím na celém území Beskyd a Javorníků (v rámci tzv. vlčích hlídek) byl výskyt vlků mezi lety 2003–2012 jen velmi sporadický. Přitom nejbližší smečka na Slovensku se nacházela pouhých 15–20 km od českých hranic. V roce 2012 byla téměř jediným doloženým výskytem mladá vlčice, sražená u Valašského Meziříčí. Krátce předtím byla fotopastí natočena ve Veřovických vrší. Výskyt vlka na česko-slovenském pomezí ovlivňuje i legální lov vlků na Slovensku, jak dokládá například tato vědecká studie. Slovensko v roce 2013 zpřísnilo podmínky lovu vlků a v zimě 2017/2018 byla po letech opět potvrzena vlčí smečka. V roce 2019 a 2020 byly doklady o přítomnosti smeček v daném území navíc doprovázeny potvrzením úspěšné reprodukce nejdříve pouze v javornické smečce (2019), následně pak jak v Javorníkách, tak ve Slezských Beskydech (2020).
Středoevropská nížinná popoulace
V březnu roku 2014 byla přítomnost vlka jasně potvrzena v nově rozšířené části CHKO Kokořínsko-Máchův kraj díky snímkům z fotopasti. Během následujícího léta se pak podařilo doložit první rozmnožování vlků v Čechách po více než 100 letech, když fotopasti na krátkých videozáběrech zachytily několik vlčat i s rodiči. Na záběrech z podzimu to vypadalo nejspíše na 3 již vcelku vyspělá mláďata. Ze získaných vzorků trusu byla provedena analýza DNA, která potvrdila příbuzenské vztahy těchto vlků z Máchova kraje s populací vlků v Německu a Polsku (z tzv. středevoropské nížinná popoulace). Vlčí smečka v Ralské pahoraktině se od té doby rozmnožuje pravidelně každým rokem (poslední doložené rozmnožování je z léta 2020).
Ke konci roku 2015 stvrzuje několik důkazů výskyt vlka na Broumovsku. Další pozitivní zprávu přináší Jeseníky se záznamem vlka od místního obyvatele. V roce 2016/2017 máme potvrzenou vlčí smečku čítající minimálně čtyři jedince na Broumovsku, další rozmnožování vlčí smečky v CHKO Kokořínsko-Máchův kraj a výskyt smečky v Krušných horách.
Výskyt vlka obecného (Canis lups) v České republice a na západním Slovensku v letech 2012–2016. Zdroj: Kutal et al. 2017, Lynx 48:93–107.
V roce 2019/2020 již bylo dokladováno 22 vlčích teritorií, která alespoň částečně zasahovala na území ČR. Smečky či páry se kromě výše zmíněných oblastí objevily také v jižních a severních Čechách (Šumava, Český les, Novohradské hory, Doupovské hory, Šluknovsko, Lužické hory, Jizerské hory, Frýdlantsko).
Historie výskytu vlka v ČR
Vlk byl u nás běžným zvířetem až do konce 17. století. Intenzivněji se začal lovit zhruba od poloviny 17. století a jeho početnost výrazně klesala asi od začátku 18. století, až byla původní populace zcela vyhubena ‒ posledního vlka v Beskydech zastřelil 5. března 1914 František Jež u Bukovce (dnes zde, v nejvýchodnějším výběžku ČR, stojí tomuto vlkovi pomník).
Sporadicky se začali vlci v různých místech ČR znovu objevovat po 2. světové válce. Jednalo se však o osamocená zvířata, u kterých nebylo jasné, zda se jedná o jedince migrující ze slovenských Karpat nebo uniklé ze zajetí.
Vlk obecný v Evropě
Původně obýval celý evropský kontinent. Nyní je však jeho areál v důsledku pronásledování podstatně zmenšen. Ve Velké Británii a Irsku vyhynul v průběhu 15. až 18. století. V západní Evropě žije jen velmi ostrůvkovitě. Obývá především rozsáhlé lesní oblasti Ruska, Polska a Ukrajiny. Vyskytuje se ve Skandinávii, na Balkáně, v Karpatech, na Apeninském a Pyrenejském poloostrově.
Odhaduje se, že populace vlka obecného v Evropě má asi 60 000 jedinců. Z toho 45 000 vlků obývá různé oblasti Ruska a Běloruska, 5500 karpatskou oblast, 5200 dinárskou a balkánskou oblast, 2300 Pyrenejský poloostrov, 2000 Pobaltí a severovýchodní Polsko, 500 Apeninský poloostrov a 200 Skandinávii.
Díky zvýšené zákonné ochraně, kterou vlkům poskytují mnohé evropské státy, se oblast jeho rozšíření poměrně rychle zvětšuje směrem na západ. Několik vlčích smeček například obsadilo vojenský prostor v saské Lužici, jen několik desítek kilometrů od českých hranic.
Rozšíření vlka obecného v Evropě v letech 2012-2016 (podle LCIE). Legenda: tmavě modrá: trvalý výskyt, světle modrá: sporadický výskyt
Početnost vlka v různých oblastech Evropy (LCIE, 2011):
Zdroje informací:
Anděra M., Červený J., 2009: Velcí savci v České republice. Rozšíření, historie a ochrana. 1. Sudokopytníci (Artiodactyla). Národní muzeum, Praha, 88 s.
Anděra M., Červený J., Bufka L., Bartošová D. & Koubek P. 2004: Současné rozšíření vlka obecného (Canis lupus) v České republice. Lynx, 35: 5–12.
Bufka L., Heurich M., Englender T., Červený J., Wölfl M. et Scherzinger W. , 2005: Wolf occurrence in the Czech-Bavarian-Austrian border region: rewiew of a history and current status. Silva Gabreta 11: 27-42.
Červený J., Koubek P. & Bufka L., 2005: Velké šelmy v České Republice. II. Vlk obecný. Vesmír 84 (12): 726-730.
Kutal M. & Suchomel J., 2014: Velké šelmy na Moravě a ve Slezsku. Univerzita Palackého Olomouc, 190 s.
