Význam velkých šelem
Přírodní rovnováha
Vlk, rys a medvěd jsou v Evropě původními druhy šelem, které stojí na vrcholu pomyslné potravní pyramidy. Je nezpochybnitelné, že šelmy jako masožravci zasahují do populací divokých kopytníků, redukují jejich počet [1, 2, 3], a tím přispívají k udržování přírodní rovnováhy mezi býložravci a lesní vegetací. Vlci chrání les před přemnožením jelenů a divočáků, rys před nadměrným počtem srnců. Takzvaná zpětná vazba zaručuje, že se tyto šelmy nepřemnoží a svoji kořist zcela nevyhubí. Pokud v lese žije hodně býložravých kopytníků, rys či vlk se začne rozmnožovat a lovem sníží jejich počty. Úbytek potravy následně vede k většímu úhynu mláďat šelem a někteří dospělí jedinci odcházejí do jiných oblastí. Kopytníci se tak mohou opět rozmnožit a vše se opakuje.
Ochrana lesa před přemnoženými kopytníky
Vyhubením vlků a rysů ztratili srnci a jeleni přirozené nepřátele. Přemnožená zvěř příliš spásá mladé stromky, lesní byliny a okusuje sazenice, a brání tak obnově lesa. Ten pak nedokáže vyrůstat přirozeně sám, ale je nutné zajišťovat jeho umělé vysazování a ochranu před okusem pomocí nákladných opatření. Roční náklady na umělou ochranu sazeniček (pletivo, chemické repelenty) dosahují jen ve státních lesích 350 milionů korun. Celkové škody ale ministerstvo zemědělství odhaduje na miliardu korun ročně. Důvodem přemnožení srnců a jelenů je kromě absence velkých predátorů i hospodaření myslivců, kteří udržují neúměrně vysoké počty kopytníků jejich zimním přikrmováním. Více...
Zdravotní policie
Pokud je lesní zvěř na vlka či rysa zvyklá, nezdržuje se dlouho na jednom místě, stává se velmi plachou a těžko ulovitelnou. Jídelníček šelem pak tvoří hlavně slabé a nemocné kusy. Šelmy tedy zlepšují zdravotní stav své kořisti a brání šíření mnohých chorob. Zkušenosti ze Slovenska například ukázaly, že pokud v horách trvale žije vlk, divoká prasata prakticky netrpí morem. Naopak v oblastech, kde vlk trvale nežije, se vyskytuje 93 % případů tohoto onemocnění. Nemocná mladá prasata (zvířata do 1,5 roku jsou v 95 % případů nositeli onemocnění moru div. prasat) vlci sežerou a likvidují tak ohniska nákazy. Podrobněji se o tomto výzkumu dočtete v tiskové zprávě Lesoochranárského zoskupnie VLK (21.1. 2004).
1994-1998: Bílá plocha na mapě představuje oblast, kde se trvale vyskytují vlci, šedé je území, kde vlci trvale nežijí. Malé tečky představují lokality výskytu moru divokých prasat (93 % v oblasti bez trvalého výskytu vlků, 7 % v oblasti s trvalým výskytem vlků). Podle [11, 12].
V několika oblastech evropské části bývalého Sovětského svazu bylo zaznamenáno, že v období silného lovu vlků se desetinásobně zvýšil podíl losů umírajících z důvodu nemocí, přičemž zároveň klesla i celá populace losů. Když byl lov vlků zastaven, zvedl se podíl zvěře zabité vlky šestkrát, ale počet losů zemřelých v důsledku nemoci klesl na minimum [4]. Z uvedených příkladů vyplývá, že funkce velkých šelem v ekosystému není jen selektivní, ale také sanitární.
Pro vlky a rysy (kteří mají největší vliv na stavy spárkaté zvěře) není lov jednoduchou záležitostí - úspěšnost závisí na početnosti kořisti, ročním období a na tom, zda se jedná o území trvale obývané šelmami. Dlouholeté průzkumy ukázaly, že jen 20-80 % útoků rysa a 10-49 % útoků vlka končí úspěchem [1, 13]. Proto se nejčastější kořistí šelem logicky stávají zvířata slabá, mladá (nebo naopak příliš stará), nemocná nebo hůře smyslově vybavená. Právě díky tomuto negativnímu výběru (jako jednomu ze základních principů evoluce) vděčí populace býložravců (kořisti) a tím i šelem za dlouhodobé přežívání, neustálé zdokonalování a přizpůsobování se prostředí. Jelen, který nebyl dost ostražitý, aby zaregistroval blížící se nebezpečí, nebo nebyl dost silný, aby predátorům unikl, svou „nedokonalost" zaplatil životem. Uvolní se tak prostor a potrava pro ostatní zvířata, lépe přizpůsobená současným životním podmínkám (predačnímu tlaku a prostředí).
Jozef Voskár [16] považuje vlky vzhledem k vysokému predačnímu tlaku na lišky za hlavní přirozené regulátory vztekliny. Také medvědi zastávají v lese důležitou sanitární funkci - konzumují zdechliny zvířat uhynulých v zimě a zabraňují tak šíření různých nákaz. Více...
Zvyšování biodiverzity
Výskyt velkých šelem představuje sám o sobě obohacení přírody o druhy, které neuváženými zásahy člověka v minulosti vyhynuly. Návrat přirozených predátorů však má i další dopady. Pod pojmem biodiverzita nemáme na mysli jen rozmanitost biologických druhů, ale také genetickou nebo ekosystémovou diverzitu [5]. Poněkud širší definice chápe biodiverzitu také jako interakci mezi všemi druhy a s tím související ekologické a behaviorální procesy [6, 7].
Populace volně žijících kopytníků, které se vymkly kontrole a jejichž stavy se pohybují nad únosnou kapacitou prostředí, závažně poškozují vegetační kryt a snižují druhovou diverzitu. Existuje množství studií, které potvrzují, že nadměrné spásání ničí přirozenou strukturu biotopů a připravuje o domov mnoho druhů ptáků [8]. Těm zároveň ubývají zdroje potravy [9]. Současně ubývají i lesní byliny, včetně chráněných druhů [10]. Více...
Změna chování spárkaté zvěře
V oblastech, kde se znovu začínají trvale vyskytovat velké šelmy, zvěř (jeleni, srnci) mění své návyky, respektive se vrací ke svému přirozenému chování - stává se opatrnější, častěji mění stanoviště a žije skrytějším životem [15, 16]. Kvůli obavě z útoku šelem se nezdržuje ve větších stádech na jednom místě, ale je nucena se stále přemisťovat a nezpůsobuje tak silné lokální poškození mladých odrůstajících stromků okusem.
Z hlediska ochrany přírody jsou nejcennějšími územími zpravidla přírodní rezervace, které jsou v důsledku bohaté potravní nabídky atraktivní i pro zvěř. V řadě z nich je v důsledku lokálního přemnožení zvěře a nedostatku úživných biotopů v okolí blokována přirozená obnova dřevin [17, 18].
Zatím nebyl proveden exaktní výzkum, ale pozorování některých lokalit v Beskydech, kde se rysi vyskytují pravidelně od 70. let [19, 20] a vlci od poloviny 90. let dvacátého století [21], ukazují na úspěšnou obnovu zejména jedle bělokoré, dorůstající i bez umělé ochrany. Zda se skutečně jedná o důsledek změny chování zvěře v oblíbených lovištích rysa nebo vlka ovšem zatím nevíme. Dlouhodobé sledování vývoje podobné situace však bylo provedeno v Yellowstonském národním parku v USA...více.
Regulace malých šelem
Studiem dlouhých časových řad ve Švédsku v letech 1828-1910 byla potvrzena hypotéza, podle které je stoupající počet malých predátorů (lišek) zapříčiněn dvěma faktory: (1) změnou využití zemědělské půdy, která vedla ke zvýšení produktivity prostředí včetně nárůstu početnosti kořisti malých šelem (především hlodavců) a (2) potlačením vrcholových predátorů (vlk, rys), kteří mohou početnost malých šelem regulovat „shora" [22].
Prameny:
[1] Mech D. & Boitiani L. (eds.), 2003: Wolves: behavoiur, ecology and conservation. The University of Chicago Press, Chicago, 448 pp.
[2] Okarma H., 1995: The trophic ecology of wolves and their predatory role in ungulate communities of forest ecosystems in Europe. Acta Theriologica 40: 335-386.
[3] Okarma H., Jędrzejewski W., Schmidt K., Kowalczyk R. & Jędrzejewska B., 1997: Predation of Eurasian lynx on roe deer and red deer in Białowieża Primeval Forest, Poland. Acta Theriologica 42 (2): 203- 24.
[4] Filonov C., 1980: Predator-prey problems in nature reserves of the European part of the RSFSR. Journal of Wildlife Management 44 (2): 389-396.
[5] Primack R. B., Kindlman P. & Jersáková J., 2001: Biologické principy ochrany přírody. Portál, Praha, 352 pp.
[6] Linnell J. D. C., Promberger C., Boitani L., Swenson J. E., Breitenmoser U. & Andersen R., 2005: The linkage conservation strategies for large carnivores and biodiverzity: the view from the „half full" forests of Europe: 381-399. In: Ray C., Redford K. H., Steneck R. S. & Berger J., 2005: Large carnivores and the conservation of biodiverzity. Island Press, Washington D.C., USA, 526 pp.
[7] Pyare S. & Berger J., 2003: Beyond demography and delisting: ecological recovery for Yellowstone's grizzly bears and wolves. Biological Conservation 113: 63-73.
[8] Gill R. M. A. & Fuller R. J., 2007: The effects of deer browning on woodland structure and songbirds in lowland Britain. Ibis 149 (Supp. 2): 119-127.
[9] Allombert S., Stockton S. & Martin J., 2005: A natural experiment on the impact of overabundant deer on forest invertebrates,. Conservation Biology 19 (6): 1917-1929
[10] Míchal I., 1992: Obnova ekologické stability lesů. Academia, Praha, 169 pp.
[11] Finďo S., 2002: Potravná ekológia vlka (Canis lupus) v Slovenských Karpatoch. Výskum a ochrana cicavcov na Slovensku V, Zborník referátov z konferencie Zvolen.Bánská Bystrica: 43-55.
[12] Strnádová J., 2000: Predačný efekt vlka dravého (Canis lupus L.) na populáciu diviačej zveri a jeho význam v dynamike klasického moru ošípaných diviakov na Slovensku. Diplomová práce. Přírodovědecká Fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě, 55 pp.
[13] Hell P., Slamečka J. & Gašpárík J., 2004: Rys a divá mačka v slovenských Karpatoch a vo svete. PaRPRESS Bratislava. 162 pp.
[14] Ripple W. J. & Beschta R. L., 2004: Wolves and the ecology of fear: can predation risk structure ecosystems? BioScience 54 (8): 755-766.
[15] Červený J., 2006: Myslivec a rys, dva lovci a jedna kořist - srnčí zvěř. Svět myslivosti 7 (3): 8-11.
[16] Voskár J., 1993: Ekológia vlka obyčejného (Canis lupus) a jeho podiel na formování a stablite karpatských ekosystémov na Slovensku. Ochrana prírody 12: 241-276.
[17] Čermák P. & Mrkva R, 2003: Browsing damage to broadleaves in some national nature reserves (Czech Republic) in 2000-2001, Ekológia (Bratislava) 22 (3): 132-141.
[18] Čermák P. & Mrkva R., 2003: Vliv mysliveckého hospodaření na vývoj dřevinné vegetace. Lesnická práce 82 (6).
[19] Kunc L., 1996: Lynx (Lynx lynx) in the Moravskoslezské Beskydy Mts. Acta Sc. Nat. Brno, 30 (3): 58-63.
[20] Červený, J., Koubek, P. & Bufka, L., 2006: Velké šelmy v České Republice. IV. Rys ostrovid. Vesmír 85 (2): 86-94.
[21] Bartošová D., 1998: Osud vlků v Beskydech je nejistý. Veronica, 11 (1): 1-7.
[22] Elmhagen, B. & Rushton S. P., 2007: Trophic control of mesopredators in terrestrial ecosystems: top-down or bottom-up? Ecology Letters 10: 197-206.
[23] Helldin J. O., Liberg O. & Glöersen G., 2006: Lynx (Lynx lynx) killing red foxes (Vulpes vulpes) in boreal Sweden - frequency and population effects. Journal of Zoology. Journal of Zoology 270 (4): 657-663(7)
[24] Sobotka R., 2007: Pytláci v Beskydech. Víkend, Líbezníce, 158 pp.
